Dne 23. září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace Československé branné moci

Před 88 lety, 23. září 1938, byla vyhlášena mobilizace Československé branné moci, dobově i v historické literatuře běžně označovaná jako „všeobecná“.

V době míru měla československá armáda více než 200 000 vojáků v 17 pěších divizích a 4 rychlých divizích a 50 000 záložníků. Mobilizační plán z roku 1936 stanovil povolání více než 972 000 vojáků, z nichž mělo být 60 % dislokováno na Moravě, 25 % v Čechách a 15 % na Slovensku, převážně na hranicích s Německem, Rakouskem a Maďarskem, stejně jako s Polskem. Mezi nimi mělo být více než 192 000 vojáků německého a více než 61 000 vojáků maďarského původu; bylo plánováno, že ti budou umístěni na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi, nikoli v příhraničních oblastech s Německem.

Mobilizace byla vyhlášena 23. září 1938 ve 22:15 hodin. Povolala 18 ročníků I. zálohy a náhradní zálohy všech zbraní a služeb a dále část příslušníků II. zálohy – potřebných specialistů, tedy muže do 40 let věku. Celkem bylo povoláno 1 250 000 mužů do zbraně včetně těch, kteří byli povoláni již před začátkem mobilizace. Navzdory rozkazu vůdce sudetských Němců Konrada Henleina narukovalo asi 40 % sudetských Němců, nebylo však zřejmé, jestli se na ně může armáda spolehnout.

Přesně vzato tak nešlo o mobilizaci všeobecnou v pravém slova smyslu, ale o mobilizaci částečnou, omezenou na vymezené ročníky. Skutečný mobilizační potenciál Československa byl výrazně vyšší – součet I. a II. zálohy podle statistik Ministerstva národní obrany činil až 1 800 000 mužů. Ministerstvo národní obrany to po Mnichovu ostatně samo potvrdilo v odpovědi československým zastupitelským úřadům v Bernu a Lublani, když upřesnilo, že rozhlasové oznámení o žádné všeobecné mobilizaci nehovořilo a povoláni byli jen muži ročníku 1898 a mladší. Označení „všeobecná mobilizace“ se nicméně natolik vžilo, že se běžně používá dodnes.

Mobilizovaná armáda měla k dispozici téměř 350 tanků, 5 000 dělostřeleckých hlavní a 950 bojových letounů. Pohraniční opevnění, budované od poloviny 30. let, nebylo ani zdaleka dostavěno, přesto i nedokončené a místy jen provizorně vyzbrojené pevnostní linie, tvořené 263 objekty těžkého opevnění a 9 632 objekty lehkého opevnění (v literatuře se lze setkat i s mírně odlišnými čísly, např. 262 těžkých a zhruba 10 000 lehkých objektů), představovaly v hrozící válce s Německem výrazné posílení obrany.

Hlavní velitelství mobilizované armády, krycím jménem „Palacký“, se nejprve po vyhlášení mobilizace přesunulo do Klánovic u Prahy a od 26. září 1938 sídlilo v zámku v Račicích u Vyškova pod velením armádního generála Ludvíka Krejčího. Velitelství 1. armády „Havlíček“ (11 divizí a 1 brigáda) bylo v Kutné Hoře pod velením generála Sergeje Vojcechovského, velitelství 2. armády „Jirásek“ (4 divize) v Olomouci pod velením generála Vojtěcha B. Luži, velitelství 3. armády „Štefánik“ (7 divizí) v Kremnici pod velením generála Josefa Votruby, velitelství 4. armády „Neruda“ (9 divizí) v Brně pod velením generála Lva Prchaly. V ústřední záloze, podléhající přímo hlavnímu velitelství, bylo 9 divizí.

Protivzdušnou obranu zápolí zajišťovaly tzv. teritoriální obrany proti letadlům (TOPL), zahrnující veškeré útvary protiletadlového dělostřelectva, společně se zbývající částí stíhacího letectva. Poměrně slabá TOPL však nebyla jako celek schopna čelit nadvládě protivníkova letectva ve vzduchu a zabránit provádění úderů na městské aglomerace nebo průmyslové závody.

Armáda, jakkoliv odhodlaná a relativně dobře vyzbrojená, však už nemohla zachránit situaci. Její stav připravenosti na válku nehrál nakonec při posuzování možnosti obrany hlavní roli, protože po léta pracně budovaný bezpečnostní systém Československa se na přelomu září 1938 zhroutil a země samotná se ocitla v silné mezinárodní izolaci. Z Malé dohody zůstalo věrné jen Rumunsko. Hlavní spojenec Francie nás nutil k podrobení se Německu a netajil se tím, že vojenskou pomoc nehodlá poskytnout. Pomoc Sovětského svazu, sama ostatně dost problematická, byla podmíněna postojem Francie. Další státy, tj. Maďarsko a Polsko, jen čekaly, kdy budou moci získat také něco pro sebe.

O osudu Československa se nakonec rozhodlo na schůzce čtyř mocností v Mnichově. Po přijetí mnichovské dohody 30. září 1938 a následné abdikaci prezidenta Edvarda Beneše (5. října 1938) rozhodla ministerská rada dne 6. října 1938 o demobilizaci armády, která měla proběhnout v pěti etapách, z nichž první se měla uskutečnit 9. a 10. října a poslední 15. prosince 1938…

Zdroj: https://1url.cz/D1FwU a https://1url.cz/u1Fwg

V důsledku mnichovské dohody přišlo Československo o svá historická pohraniční území sousedící s Německem, Polskem a Maďarskem.

Před 88 lety, 29. září 1938, se zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – v Mnichově dohodli, že Československo musí Německu do 10. října postoupit svá pohraniční území s více než 50 % německého obyvatelstva.

Od roku 1933, kdy se v Německu dostala k moci NSDAP v čele s Adolfem Hitlerem, bylo Československo ve vážném nebezpečí německé expanze. Ta měla motivy politické (revizionismus), ideologické (nároky na bývalá území německé říše a expanze na východ) a strategické (průmyslový potenciál českých zemí a jejich poloha). Československo se tomuto nebezpečí snažilo čelit budováním silné moderní armády a pohraničních opevnění i posilováním spojeneckých svazků se státy Malé dohody (Rumunsko, Jugoslávie) a s Francií. Vnitřně rozvrácená Francie však byla stále závislejší na postoji Velké Británie, která nebyla proti územním změnám ve střední Evropě, pokud k nim dojde pokojnou cestou. V roce 1935 sice Československo podepsalo smlouvu o vzájemné pomoci také se Sovětským svazem, ten ale podmiňoval svoji pomoc aktivní účastí Francie.

Německé nároky byly světovou veřejností vysvětlovány jako částečná náprava Versailleského systému, který po první světové válce nastavil Německu příliš tvrdé podmínky, a také jako naplnění práva na sebeurčení pro etnické Němce v Československu. Francie a Velká Británie, na jejichž pomoc československá vláda nejvíce spoléhala, se proto snažily s Němci dohodnout a předejít scénáři, který vedl k první světové válce. Tím se ovšem celý pracně budovaný bezpečnostní systém Československa zhroutil a země se ocitla v mezinárodní izolaci. Z Malé dohody zůstalo věrné Rumunsko, zatímco Francie, hlavní spojenec, nutila Prahu k podrobení se Německu a netajila se tím, že vojenskou pomoc nehodlá poskytnout. Pomoc Sovětského svazu byla zase podmíněna postojem Francie. Další státy, v první řadě Polsko, jen čekaly, kdy budou moci získat také něco pro sebe.

Zástupci československé strany (Hubert Masařík a Vojtěch Mastný) nebyli k jednání přizváni. Dohoda „o nás bez nás“ byla podepsána 30. září brzy po půlnoci. Ráno 30. září se v Praze dozvěděli, co bylo rozhodnuto v Mnichově. Od Československa se stanovisko nečekalo, signatáři dohody považovali za jisté, že jejich ujednání přijme. Na Hradě se sešel politický výbor z představitelů stran působící spolu s vládou, jemuž předsedal prezident Beneš. Vyjádřil se obdobně jako za chvíli ministr zahraničí Krofta na zasedání vlády a o stanovisku se dohodli. Krofta podle záznamu řekl: „Teoreticky je možno buď mnichovskou dohodu odmítnout, po čemž by následoval vpád Německa, válka, ve které by s námi nikdo nešel, a napadení Polskem. Je pochybné, zda by za této situace Sověty nám pomoci chtěly a zda by jejich pomoc byla účinná. Anebo jest možno mnichovskou dohodu přijmout a jednáním v komisi snad dosáhnout odvrácení nejhoršího a garantování hranic, které by hned nebyly porušeny.“ Situaci poté charakterizoval „jako alternativu mezi sebevraždou, válkou a přijetí, po němž nás jiní budou udolávat“.

Téhož dne dopoledne zasedla na mimořádném zasedání československá vláda. Jednala ve stavu šoku, obávala se odpovědnosti i neklidu a chtěla znát názor vojenských velitelů. „Cit“ se srážel s „rozumem“, který nakonec převládl. Generálové Krejčí a Husárek už byli na Hradě, připojil se k nim Syrový. Ten po válce vypověděl, že vojenský rozbor podával první: bez pomoci Francie a při nepřátelství Polska považoval válku za bezúspěšnou. Obdobně se podle něho vyslovil Krejčí. Oba však nemluvili nijak vyhraněně, bylo to spíše trpké a obtížně formulované myšlení nahlas. Úsečněji se za ústup postavil Husárek.

Krejčí byl tázán, zda by se Československo mohlo bránit také proti Polsku, které se dlouhou dobu chovalo k Československu konfrontačně a vyvolávalo dojem, že zaútočí, a to nejen na Těšínsku. „Proti samotnému Polsku se uhájíme,“ odpověděl Krejčí, „ale tady jde o soubor tří, Německa, Polska a Maďarska.“ Naděje na úspěch pro osamocené Československo by proto nebyla. Hrozilo totiž nejen napadení Německem, ale i válka s Polskem a Maďarskem: obě tyto země předložily už 21. září své územní požadavky a Poláci začali na hranicích soustřeďovat vojska.

Porada vlády a prezidenta o konečném stanovisku k mnichovským podmínkám trvala jen čtvrthodinu. Beneš neviděl možnost odmítnout: „Kdybychom nepřijali, udělali bychom čestnou válku, ale ztratili bychom samostatnost a národ by byl vyvražděn.“ Vláda se s tímto trpkým závěrem ztotožnila a Mnichovskou dohodu přijala.

V sobotu 1. října 1938 ve 14:00 začalo obsazování pohraničí německou armádou. Téhož dne Československo ustoupilo i polskému ultimátu a odevzdalo Polsku část Těšínska, Oravy, Javoriny a Spiše. 5. října abdikoval prezident Edvard Beneš (22. října odletěl do Velké Británie). V důsledku slovenských snah o získání samostatnosti ustanovila vláda 7. října autonomní vládu Slovenska v čele s Jozefem Tisem. Autonomní vláda vznikla také na Podkarpatské Rusi. Otázka maďarských požadavků byla postoupena arbitrážnímu řízení, které proběhlo 2. listopadu 1938 ve Vídni a na jehož základě byla Maďarsku odstoupena jižní území Slovenska a Podkarpatské Rusi. 30. listopadu 1938 byl novým prezidentem zvolen Emil Hácha, který 1. prosince jmenoval novou vládu v čele s Rudolfem Beranem.

V důsledku mnichovské dohody přišlo Československo o svá historická pohraniční území sousedící s Německem, Polskem a Maďarskem. Německu bylo odevzdáno území o rozloze 28 680 km² s 3 576 719 obyvateli (z toho 738 502 Čechů), Polsku území o rozloze 1 086 km² s 230 282 obyvateli (z toho 134 311 Čechů a Slováků) a Maďarsku 11 830 km² s 992 496 obyvateli (z toho 288 803 Slováků a Čechů).

Mnichovskou kapitulací skončila tzv. První republika a začalo několik měsíců dlouhé období nazývané Druhá republika (od 23. listopadu 1938 zněl oficiální název státu Česko-Slovenská republika, zkráceně Česko-Slovensko). Její existenci ukončila 15. března 1939 německá okupace a vznik Protektorátu Čechy a Morava.

https://1url.cz/e1RRG, https://1url.cz/N1RRl, https://1url.cz/01RRR, https://1url.cz/D1RRa a https://1url.cz/c1llp

Vláda USA podala návrh na intervenci do soudního řízení mezi Evropskou komisí a X

TOHLE BUDE JEŠTĚ ZAJÍMAVÉ!
Příspěvek od Společnost pro obranu svobody projevu

Vláda USA podala návrh na intervenci do soudního řízení mezi Evropskou komisí a X. Pokud jí Tribunál Soudního dvora EU umožní stát se vedlejším účastníkem řízení, bude moci předkládat právní argumentaci a vystupovat na podporu X proti rozhodnutí Komise.

Americká administrativa podle Bloomberg tvrdí, že Evropská komise se pokusila nepřípustně rozšířit svou regulační pravomoc na americké společnosti, které nejsou přítomny nebo nepůsobí v její jurisdikci.

Podrobnosti ZDE

THOMAS PAUKNER: Obří solární tunel! Solar Global se ohradil! Jak kauza pokračuje?

Filip Turek – Další lidový soud skončil. A realita je zase jiná než rozsudek, který padl předem.

Při autonehodě poslance Filipa Turka v centru Prahy nedošlo k trestnému činu

Další lidový soud skončil. A realita je zase jiná než rozsudek, který padl předem.

Po červencové nehodě Filipa Turka se rozjel známý scénář. Ještě než bylo vyšetřování dokončeno, ve veřejném prostoru už mnozí měli jasno. Turek byl viník, měl skončit a jeho další působení bylo zpochybňováno.

Jenže policie teď prověřování uzavřela: trestný čin se nestal. Případ postoupila k projednání možného přestupku obou účastníků nehody. Dozorující státní zástupce proti postupu ani závěru policie nevznesl námitky.

Připomíná to staré lidové soudy: nejdřív rozsudek, potom se teprve čeká na fakta. Filip přitom už v červenci oznámil, že do vyšetření dává k dispozici svou funkci vládního zmocněnce a že počká na závěry policie.

A právě ty teď známe.

Přání těch, kteří doufali, že tahle kauza Turkovi zabrání pokračovat v práci, vyslyšeno nebylo. Jeho prosazování politik zaměřených na konkurenceschopnost českého a evropského průmyslu může pokračovat.

Kolik lidí, kteří nad ním vynesli rozsudek předem, se mu teď omluví?

Marine Le Penová si před prezidentskými volbami ve Francii v roce 2027 vybudovala výrazný náskok

Marine Le Penová si před prezidentskými volbami ve Francii v roce 2027 vybudovala výrazný náskok; průzkumy jí v prvním kole přisuzují 35–36 % hlasů, což je zhruba dvojnásobek podpory, jakou má její nejbližší rival.
Nový průzkum agentury Toluna Harris Interactive pro stanice RTL a M6 ukazuje, že Jean-Luc Mélenchon by získal 17–18 %, zatímco bývalý premiér Édouard Philippe 13–16 % – v závislosti na konkrétním scénáři prvního kola, který byl testován.

Warren Buffett je předsedou představenstva společnosti Berkshire Hathaway

20 let trvá než si vybuduješ reputaci a za pět minut si jí můžeš zničit. Když se nad tím zamyslíš, tak začneš dělat věci jinak.

Warren Buffett je předsedou představenstva společnosti Berkshire Hathaway, konglomerátu působícího v oblastech pojišťovnictví, výroby a investic. Buffett, který je všeobecně považován za jednoho z nejúspěšnějších investorů moderní éry, je známý svou dlouhodobou investiční filozofií a disciplinovaným přístupem. Podle odhadů časopisu Forbes činilo jeho čisté jmění k 29. září 2026 142,6 miliardy dolarů.

Texaský republikánský kongresman Brandon Gill oponoval političce Delia Ramirez, která chtěla zrušit v USA pohraniční policii

Texaský republikánský kongresman Brandon Gill (26) opakovaně prokázal – mimo jiné na zářijovém sjezdu republikánů –, že patří k nejlepším řečníkům strany v otázkách nelegální imigrace a nesmyslných „woke“ výstřelků.
Demokratická kongresmanka Delia Ramirezová (IL-3) to ve středu poznala na vlastní kůži, když prosazovala zákon, který by zrušil imigrační úřad ICE a ministerstvo vnitřní bezpečnosti a ušetřené peníze by přesměroval na „sociální služby“. Tato politička, která se sama označuje za „anchor baby“ (dítě narozené v USA nelegálním přistěhovalcům, což mu automaticky zajišťuje občanství), nejeví žádný respekt k našim zákonům a zřejmě si naši zemi představuje jako místo, kam si cizinci mohou jen tak odskočit a získat věci zdarma.
Zde je její „geniální“ nápad, jak řešit nelegální imigraci – problém, který za Bidenovy administrativy prudce narostl, vyhnal nahoru nájmy i životní náklady amerických občanů a připravil půdu pro řadu závažných zločinů a vražd.
… Gill na to zareagoval a na sociálních sítích tuto pošetilou kongresmanku tvrdě zkritizoval:
[Tweet Brandona Gilla]
„.@RepDeliaRamirez přesně ukazuje, proč je načase skoncovat s udělováním občanství na základě narození na území státu (tzv. právo půdy) dětem nelegálních přistěhovalců: umožňuje to lidem bez jakékoli loajality k Americe, aby ji rozvraceli zevnitř.
Můj zákon o občanství by tomuto nebezpečnému zneužívání učinil přítrž.“
… Ramirezová mu v reakci neodpověděla argumenty týkajícími se zákona či zájmů země, nýbrž vágní frází sloužící k okázalé demonstraci vlastních morálních postojů: „Latina power“ (síla latinskoamerických žen).
[Tweet kongresmanky Delie C. Ramirezové]
„Říká se tomu Latina Power, Brandone! ‍♀️
A mimochodem, tvůj návrh zákona je protiústavní… Nauč se, jak se tvoří zákony.“
… Měla vědět, že pouštět se do křížku s Gillem – zákonodárcem, který je mnohem výmluvnější než ona sama – se nevyplácí:
„Věřím v americkou sílu – což znamená schopnost kontrolovat, kdo do naší země vstupuje, a přesvědčení, že ‚zlatá vstupenka‘ v podobě občanství by měla náležet především a výhradně Američanům.
Tvoji rodiče byli nelegální přistěhovalci, kteří při svém příchodu neprojevili žádný respekt k našemu národu ani k jeho zákonům. Měla bys být nesmírně vděčná, že ti právní klička umožnila užívat si výhod země prvního světa.
Místo toho…“ „Usilujete o ukončení vymáhání imigračních zákonů – a tím říkáte skutečným Američanům, že jim jejich právo dané narozením nepatří a že pro vás náš národ a jeho kultura nemají žádný význam ani hodnotu.
Nemáte k Americe žádnou lásku ani úctu, protože se nakonec stále hrdě považujete spíše za Guatemalce než za amerického občana.“

Jste méně či více let od důchodového věku, čekáte že budete mít slušný důchod

Stát: našetřete si stát na vás nemá a nebude mít peníze.
Senior: v pohodě koupím nějaký byt na pronájem
Stát: ty darebáku ty máš investiční byt, tak to ti ten byt pořádně zdaníme.
Senior: peníze za které jsem investiční byt koupil jsem zdanil, platím daň z nemovitosti, platím daň z příjmu z nájemného co mi platí nájemníci.
Česká republika platí z každé tisícovky co vybere na daních 51 korun za úroky, které platí za státní dluh, který je nyní na osobu 342 032 Kč.

Celkově dluží Česká republika 3,727 bilonu korun.

Struktura a vývoj státního dluhu

Ukrajinský presiden Zelenský uvalil sankce na svou bývalou mluvčí Juliji Mendelovou

Ukrajinský preziden Volodymyr Zelenský uvalil sankce na svou bývalou mluvčí Juliji Mendelovou.
Mendelová je známá svou kritikou Zelenského. Opakovaně poukazovala na selhání ukrajinské vlády v řadě oblastí, včetně obrany, a podle jejích vyjádření Ukrajina utrpěla nezměrné ztráty.