Třináctiletý chlapec se opět stal obětí brutálního násilí, kterého se dopustil migrant. Před čtyřmi týdny na střední škole v Eilenburgu opakovaně udeřil žák jménem Mohammad A. svého německého spolužáka do hlavy a spánků. Chlapec musel být hospitalizován s otřesem mozku a pohmožděninou lebky.
Matka oběti nyní vystoupila na veřejnosti, aby upozornila na stupňující se násilí. I čtyři týdny poté se její syn necítí dostatečně bezpečně na to, aby se vrátil do školy – a to přesto, že dotyčný migrant byl na jeden rok přeložen na jinou střední školu. Chlapec už také nevychází z domu sám.
Poslanecký klub strany AfD již delší dobu volá po zřízení oddělených tříd pro migranty, kteří nemají vyhlídky na setrvání v Německu a neovládají němčinu; výuka v těchto třídách by probíhala v mateřských jazycích žáků. To by umožnilo našim dětem vzdělávat se v prostředí bez násilí a s vyšší úrovní výuky. Děti migrantů ze Sýrie by se zároveň vzdělávaly v arabštině, což by je připravilo na případný návrat do vlasti po skončení války v Sýrii. Podle kancléře Merze by se 80 procent Syřanů mělo vrátit domů a podílet se na obnově své země.
Dánsko začíná automaticky deportovat migranty, kteří se dopouštějí násilných trestných činů
Dánsko začíná automaticky deportovat migranty, kteří se dopouštějí násilných trestných činů.
Dánsko zavedlo zásadní právní reformu, která automaticky deportuje cizince, kteří se dopouštějí násilných nebo závažných trestných činů. V rámci politiky zavedené vládou premiérky Mette Frederiksenové země odstranila standardní soudní záchranné sítě, aby zajistila rychlejší vyhoštění.
Toto opatření se týká všech cizinců, kteří jsou odsouzeni k trestu odnětí svobody v délce nejméně jednoho roku nepodmíněně. Nová politika také odstraňuje potřebu diskrečních přezkumů, které dříve umožňovaly soudcům blokovat deportace.
Toto nařízení platí bez ohledu na to, jak dlouho migrant žije v Dánsku nebo jaké jsou jeho místní rodinné vazby. Migranti, kteří se brání deportaci, budou pod dohledem specializovaného deportačního cara vybaveni GPS monitory na kotníky.
Tato nová politika má vyřešit problém, kdy zhruba 30 % pokusů o deportaci odsouzených zločinců selhalo kvůli odvoláním na porušení lidských práv.
19 miliard za vakcíny, Osm miliard v likvidaci. A očkovací kampaň České televize za peníze koncesionářů
Léto 2021. Do České republiky proudí vakcíny proti covidu za miliardy korun. Stát současně platí reklamní kampaně, které mají veřejnost přesvědčit k očkování.
Kampaň Udělejme tečku má na nákup mediálního prostoru vyčleněno 50 milionů korun. Dalších 4,2 milionu stojí kreativní příprava a výroba.
Kdo to platí? Daňoví poplatníci. Tedy ti samí lidé, které mají kampaně přesvědčit k očkování.
A účet za vakcíny?
Podle údajů ministerstva zdravotnictví Česká republika od roku 2020 zaplatila za covidové vakcíny přibližně 19 miliard korun. Odebrala 41 milionů dávek, ale k očkování v tuzemsku využila méně než polovinu.
Více než 18 milionů dávek v hodnotě osmi miliard korun skončilo po expiraci v likvidaci.
A právě do léta 2021 nás vrací nahrávka z porady Centrálního řídícího týmu na ministerstvu zdravotnictví, kterou jsme během epidemie C19 získali.
U jednoho stolu se scházejí tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, hlavní hygienička Pavla Svrčinová, ředitelka Státního ústavu pro kontrolu léčiv Irena Storová, šéfka mezinárodního odboru ministerstva Kateřina Baťhová a lidé odpovědní za komunikaci resortu, včetně bývalého novináře, „mediálního manažera a specialisty na problematiku komerční komunikace“ Daniela Köppla a mluvčí Gabriely Štěpanyové.
A také zástupci armády. Mezi nimi plukovník Šnajdárek.
Na poradě se řeší kampaně a propagace očkování. A zapojení České televize a jejích celebrit.
Daniel Köppl mluví o spolupráci s Českou televizí, zapojení Vladimíra Kořena a Maroše Kramára i o televizních spotech, které mají reagovat na informace označované za dezinformace.
Zaznívá jméno producentky České televize Aleny Müllerové, jejíž tvůrčí tým se má na přípravě podílet.
A když přijde řeč na spolupráci s veřejnoprávní televizí, ministr Vojtěch pronese:
„Tak já zavolám Dvořákovi.“
Tedy tehdejšímu generálnímu řediteli ČT Petru Dvořákovi.
Kontaktovali jsme Alenu Müllerovou. Známe se. Měla jako producentka ČT na starosti výrobu série očkovacích spotů.
Z naší komunikace vyplynula pozoruhodná věc.
Výrobu propagačních spotů podle jejího vyjádření hradila samotná Česká televize. Ze svého rozpočtu. Tedy z peněz, na které přispívají televizní koncesionáři.
Spoty přitom televize prezentovala jako osvětový obsah. A právě to je podstatné. Veřejnoprávní televize má při propagaci léčiv zákonná omezení. Osvěta a reklama totiž nejsou totéž.
Jinak řečeno: diváci České televize si sami platili výrobu reklamy, která je měla přesvědčovat k očkování vakcínami vyvinutými a schválenými ve zrychleném režimu, s dosud omezenými údaji o jejich dlouhodobé bezpečnosti a účinnosti.
A co se mezitím dělo s vědci, kteří veřejně vystupovali s odlišnými odbornými názory?
Podívejte se na druhý díl naší investigativní série Obchod se strachem. Na případu epidemiologa Jiřího Berana ukazujeme, jak se nálepka dezinformátora promítla do jeho profesního postavení a jak byl vytlačován z veřejné i odborné diskuse.
A právě tady se dostáváme k další části ministerské porady.
Na nahrávce zaznívá jméno Františka Vrabela a jeho společnosti Semantic Visions. Soukromé analytické firmy, která monitoruje informace ve veřejném prostoru a má podle debaty dodávat podklady k tvrzením označovaným za dezinformace.
Česká televize přitom měla být garantem nezávislosti, plurality názorů a veřejnoprávní služby. Namísto toho přebírala prostřednictvím ministerstva podklady soukromé firmy, která vyhodnocovala takzvané dezinformační narativy.
A není to jediná vazba mezi Českou televizí a Semantic Visions.
Psali jsme, že služby Semantic Visions využívala také samotná Česká televize. Smlouvu na monitoring a detekci rizikového obsahu ve veřejném prostoru podepisoval za ČT Vít Kolář, tehdejší ředitel komunikace a korporátních vztahů z kanceláře generálního ředitele Petra Dvořáka.
A kdo stojí za Semantic Visions? Jak do tohoto prostředí vstupuje investiční skupina Pale Fire Capital a miliardář Jan Barta?
A jak se podnikatelé z tohoto okruhu angažují v podpoře politických projektů, včetně stran pozdější pětikoalice, prezidentské kampaně, mediálních projektů a neziskových organizací?
Vysíláme o tom tady:
Obchod se strachem:
https://www.infakta.cz/obchod-se-strachem.html
Právě přes financování politických stran se k Bartově podnikatelské skupině dostáváme také v rámci naší investigace Dozimetru. Sledujeme v ní nejen konkrétní trestní kauzu, ale i širší podnikatelské, politické a finanční vazby, na které při rozkrývání případu narážíme.
A ještě dvě věci.
Na stejné ministerské poradě se připravuje také kampaň na očkování dětí.
A víte, co ministr Adam Vojtěch navrhuje sdělovat dvanáctiletým dětem?
„Dostaneš včeličku a budeš zdravý a nebudeš šířit zlý virus.“
Kateřina Baťhová namítá, že je to dětinské:
„Těm dětem je 12, to nejsou šestiletý děti.“
A plukovník Šnajdárek ujišťuje, že materiály už byly vyrobeny a distribuovány.
Role armády během epidemie je veliké téma samo o sobě.
A víte, kdo přivedl Semantic Visions na ministerstvo zdravotnictví?
Roman Prymula. Muž, který krátce zastával funkci ministra zdravotnictví a později působil jako poradce premiéra Andreje Babiše. Mluvíme o tom v podcastu Oč tu běží.
Naše investigace pokračuje a my vám tu budeme výsledky našeho pátrání zveřejňovat:)
Má-li pro vás naše práce smysl, podpořte inFakta. A buďte v tom s námi!
Děkujeme.
Čištění výrobních a skladových hal v oblasti Plzeň–Praha a okolí
Kdy naposledy dostala Vaše hala nebo sklad pořádný úklid?
Čištění výrobních a skladových hal v oblasti Plzeň–Praha a okolí
Vážení,
podlahy se uklízejí pravidelně. Ale co konstrukce pod střechou, světlíky a místa, ke kterým se při běžném úklidu nikdo nedostane?
Právě tam se postupně usazuje prach a další nečistoty. A když přijde čas na důkladné čištění, je potřeba správná technika i zkušený tým.
S tím Vám rádi pomůžeme.
Ve spolupráci s naším specializovaným partnerem zajistíme čištění výrobních a skladových hal od Plzně po Prahu a v okolí.
Postaráme se o:
- strojové čištění podlah,
- odstranění prachu a nečistot z konstrukcí,
- mytí světlíků a prosklených ploch,
- čištění ve výškách a na těžko dostupných místech.
Celá hala, nebo jen její část?
Domluvíme se podle toho, co právě potřebujete. Rozsah čištění i termín prací naplánujeme s ohledem na Váš provoz.
Ozvěte se nám a probereme možnosti.
Napište nám, kde se hala nachází a co potřebujete vyčistit — případně přiložte pár fotografií.
Konzultace a cenová nabídka jsou zdarma a nezávazně.
Nezávazná konzultace i cenová nabídka jsou zdarma.
KONTAKTOVAT NÁS můžete na telefonním čísle
774 400 622
Email: obchod.uklid@ksena.cz
Po pokusu o útěk z USA se k podvodu ve výši miliónů dolarů přiznala majitelka dětských jeslí pocházející ze Somálska
Ve spojených státech Amerických mladý youtuber a dokumentarista Nick Shirley zveřejnil na konci prosince 2025 videa o podvodech, které páchali provozovatelé zdravotnických zařízení a školek pro děti. Na základě jeho reportáží začala americká policie rozsáhlé vyšetřování, těchto podvodů. Nick Shirley ve většině případů natočil zařízení, kde nebyly žádné děti, žádní nemocní nebo lidi vyžadující péči, ale zařízení vyžadovali od vlády proplácení péče ve výši milionů dolarů.
Nick Shirley požadoval po provozovatelích zařízení pro seniory a nemocné, aby mu ukázali své klienty nebo se snažil do jeslí zapsat své děti, ale neuspěl. Některé z těchto zařízení údajně pečovali o autisty. Vládní orgány amerických států, kde k těmto podvodům docházelo tyto zařízení nijak nekontrolovaly a proplácely bez kontroly vysoké částky za nedodanou péči. Majitelé si kupovaly nemovitosti a drahá auta a mohli žít na vysoké noze. Většina majitelů těchto pečovatelských zařízení byli imigranti ze Somálska. K těmto podvodům docházelo ve více amerických státech. Hodně se tento druh podvodu ale rozšířil v Minesotě, kam se během posledních 30 let dostalo ze Somálska asi 90.000 uprchlíků, následkem války v Somálsku, která probíhala v devadesátých letech dvacátého století. Například v zimě, kdy byl na zemi sníh nebyly u těchto zařízení vyjeté žádné koleje od automobilů, ani stopy od bot a tak bylo jasně vidět, že se tam nekonal žádný provoz.
Provozovatelé i tak chtěli proplácet nedodanou péči jako by zařízení dodávali péči. Prostě nebetyčný podvod. Z letiště v Minesotě pravidelně každý týden do Somálska odlétali kurýři s kufry plnými milionů dolarů. Vše probíhalo hladce za předstíraného nevědomí Minesotských demokratických politiků. Když se celníci pokoušeli kurýry zastavit, tak jim Minesotští demokratičtí politici přikázali se tím nezabývat a kurýry z kufry peněz do letadel pustit. Demokratická strana ve Spojených státech je výtečná v předstírání, že o tomto podvodu neví a že s ním nemá nic společného.
V Kalifornii šli ale ještě dále, politici vytvořili zákon, který říká že je zločin tyto podvody odkrývat a zveřejňovat. Když zloději mohou vytvářet zákony, které zakazují upozorňovat na zlodějnu, tak bezpráví a zločinnost jen kvete.
Tento druh podvodu se rozšířil i do Kalifornie. Kalifornie je pod kontrolou Demokratické strany. Politikům z demokratické strany se nelíbila aktivita Nicka Shirleyho a dokonce vytvořili zákon číslo 2624, který chrání soukromí a zabraňuje obtěžování provozovatelů hospiců, neziskovek a zařízení sloužícím imigrantům a podpůrných služeb. Zákon je všeobecné známý jako „Zákon zastavující Nicka Shirleyho“.
Člen státního shromáždění Kalifornie Carl DeMaio kritizuje demokraty v Kalifornii za to, že hlasovali pro prosazení kontroverzního nového zákona (AB 2624), který má umlčet občanské novináře a chránit organizace financované z daní poplatníků před veřejnou kontrolou.
Kalifornští demokraté se snaží zastrašit novináře, kteří se zabývají občanskými dohledem, a chránit plýtvání a podvody, ke kterým dochází v krajně levicových nevládních organizacích. Návrh zákona AB 2624 lze popsat pouze jako ‚Stop Nick Shirley Act‘ – návrh zákona, jehož cílem je umlčet občanské novináře odhalující podvody a zneužívání peněz daňových poplatníků.
AB 2624 přichází v době, kdy nezávislí novináři jako Nick Shirley použili virální videa k odhalení podvodů a zneužívání ve vládou financovaných programech s využitím záběrů z terénu a dokumentace z první ruky.
Majitelka jeslí po nezdařeném pokusu o útěk ze Spojených států přiznala k podvodu ve výši několika miliónů dolarů.
Fahima Egeh Mahamud, somálská imigrantka, která vedla centrum raného vzdělávání Future Leaders v Minneapolisu, se přiznala k podvodu s elektronickými převody a spiknutí za účelem podvodu ve Spojených státech. Přiznala se k inkasu zhruba 4,6 milionu dolarů prostřednictvím falešných tvrzení v rámci federálního programu pomoci s péčí o děti a dalších 850 000 dolarů navyšováním počtu jídel v rámci programu Feeding Our Future. Soudní záznamy ukazují, že velkou část peněz použila na nákup nemovitostí, místo aby poskytovala služby, které fakturovala.
Státní zástupci uvedli, že Mahamud oznámila státu, že centrum zavírá, a ve stejný den si zarezervovala let do Londýna. FBI ji zatkla, když se pokoušela opustit zemi. Její jesle se objevily ve vyšetřovacích videích nezávislého novináře Nicka Shirleyho, která zdůrazňovala prázdná nebo pochybná zařízení, která stále pobírají velké částky od daňových poplatníků.
Tento případ je součástí většího skandálu Feeding Our Future (Nakrmení naší budoucnosti), který federální státní zástupci označili za jeden z největších podvodů v zemi během pandemie. Desítky obžalovaných, z nichž mnozí jsou somálského původu, již byly odsouzeny za krádež peněz určených na výživu dětí. Úředníci Minnesoty pokračovali ve vyplácení pohledávek dlouho poté, co se objevily varovné signály, a doznání viny potvrzuje, že podvod byl skutečný.
Dne 23. září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace Československé branné moci
Před 88 lety, 23. září 1938, byla vyhlášena mobilizace Československé branné moci, dobově i v historické literatuře běžně označovaná jako „všeobecná“.
V době míru měla československá armáda více než 200 000 vojáků v 17 pěších divizích a 4 rychlých divizích a 50 000 záložníků. Mobilizační plán z roku 1936 stanovil povolání více než 972 000 vojáků, z nichž mělo být 60 % dislokováno na Moravě, 25 % v Čechách a 15 % na Slovensku, převážně na hranicích s Německem, Rakouskem a Maďarskem, stejně jako s Polskem. Mezi nimi mělo být více než 192 000 vojáků německého a více než 61 000 vojáků maďarského původu; bylo plánováno, že ti budou umístěni na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi, nikoli v příhraničních oblastech s Německem.
Mobilizace byla vyhlášena 23. září 1938 ve 22:15 hodin. Povolala 18 ročníků I. zálohy a náhradní zálohy všech zbraní a služeb a dále část příslušníků II. zálohy – potřebných specialistů, tedy muže do 40 let věku. Celkem bylo povoláno 1 250 000 mužů do zbraně včetně těch, kteří byli povoláni již před začátkem mobilizace. Navzdory rozkazu vůdce sudetských Němců Konrada Henleina narukovalo asi 40 % sudetských Němců, nebylo však zřejmé, jestli se na ně může armáda spolehnout.
Přesně vzato tak nešlo o mobilizaci všeobecnou v pravém slova smyslu, ale o mobilizaci částečnou, omezenou na vymezené ročníky. Skutečný mobilizační potenciál Československa byl výrazně vyšší – součet I. a II. zálohy podle statistik Ministerstva národní obrany činil až 1 800 000 mužů. Ministerstvo národní obrany to po Mnichovu ostatně samo potvrdilo v odpovědi československým zastupitelským úřadům v Bernu a Lublani, když upřesnilo, že rozhlasové oznámení o žádné všeobecné mobilizaci nehovořilo a povoláni byli jen muži ročníku 1898 a mladší. Označení „všeobecná mobilizace“ se nicméně natolik vžilo, že se běžně používá dodnes.
Mobilizovaná armáda měla k dispozici téměř 350 tanků, 5 000 dělostřeleckých hlavní a 950 bojových letounů. Pohraniční opevnění, budované od poloviny 30. let, nebylo ani zdaleka dostavěno, přesto i nedokončené a místy jen provizorně vyzbrojené pevnostní linie, tvořené 263 objekty těžkého opevnění a 9 632 objekty lehkého opevnění (v literatuře se lze setkat i s mírně odlišnými čísly, např. 262 těžkých a zhruba 10 000 lehkých objektů), představovaly v hrozící válce s Německem výrazné posílení obrany.
Hlavní velitelství mobilizované armády, krycím jménem „Palacký“, se nejprve po vyhlášení mobilizace přesunulo do Klánovic u Prahy a od 26. září 1938 sídlilo v zámku v Račicích u Vyškova pod velením armádního generála Ludvíka Krejčího. Velitelství 1. armády „Havlíček“ (11 divizí a 1 brigáda) bylo v Kutné Hoře pod velením generála Sergeje Vojcechovského, velitelství 2. armády „Jirásek“ (4 divize) v Olomouci pod velením generála Vojtěcha B. Luži, velitelství 3. armády „Štefánik“ (7 divizí) v Kremnici pod velením generála Josefa Votruby, velitelství 4. armády „Neruda“ (9 divizí) v Brně pod velením generála Lva Prchaly. V ústřední záloze, podléhající přímo hlavnímu velitelství, bylo 9 divizí.
Protivzdušnou obranu zápolí zajišťovaly tzv. teritoriální obrany proti letadlům (TOPL), zahrnující veškeré útvary protiletadlového dělostřelectva, společně se zbývající částí stíhacího letectva. Poměrně slabá TOPL však nebyla jako celek schopna čelit nadvládě protivníkova letectva ve vzduchu a zabránit provádění úderů na městské aglomerace nebo průmyslové závody.
Armáda, jakkoliv odhodlaná a relativně dobře vyzbrojená, však už nemohla zachránit situaci. Její stav připravenosti na válku nehrál nakonec při posuzování možnosti obrany hlavní roli, protože po léta pracně budovaný bezpečnostní systém Československa se na přelomu září 1938 zhroutil a země samotná se ocitla v silné mezinárodní izolaci. Z Malé dohody zůstalo věrné jen Rumunsko. Hlavní spojenec Francie nás nutil k podrobení se Německu a netajil se tím, že vojenskou pomoc nehodlá poskytnout. Pomoc Sovětského svazu, sama ostatně dost problematická, byla podmíněna postojem Francie. Další státy, tj. Maďarsko a Polsko, jen čekaly, kdy budou moci získat také něco pro sebe.
O osudu Československa se nakonec rozhodlo na schůzce čtyř mocností v Mnichově. Po přijetí mnichovské dohody 30. září 1938 a následné abdikaci prezidenta Edvarda Beneše (5. října 1938) rozhodla ministerská rada dne 6. října 1938 o demobilizaci armády, která měla proběhnout v pěti etapách, z nichž první se měla uskutečnit 9. a 10. října a poslední 15. prosince 1938…
V důsledku mnichovské dohody přišlo Československo o svá historická pohraniční území sousedící s Německem, Polskem a Maďarskem.
Před 88 lety, 29. září 1938, se zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – v Mnichově dohodli, že Československo musí Německu do 10. října postoupit svá pohraniční území s více než 50 % německého obyvatelstva.
Od roku 1933, kdy se v Německu dostala k moci NSDAP v čele s Adolfem Hitlerem, bylo Československo ve vážném nebezpečí německé expanze. Ta měla motivy politické (revizionismus), ideologické (nároky na bývalá území německé říše a expanze na východ) a strategické (průmyslový potenciál českých zemí a jejich poloha). Československo se tomuto nebezpečí snažilo čelit budováním silné moderní armády a pohraničních opevnění i posilováním spojeneckých svazků se státy Malé dohody (Rumunsko, Jugoslávie) a s Francií. Vnitřně rozvrácená Francie však byla stále závislejší na postoji Velké Británie, která nebyla proti územním změnám ve střední Evropě, pokud k nim dojde pokojnou cestou. V roce 1935 sice Československo podepsalo smlouvu o vzájemné pomoci také se Sovětským svazem, ten ale podmiňoval svoji pomoc aktivní účastí Francie.
Německé nároky byly světovou veřejností vysvětlovány jako částečná náprava Versailleského systému, který po první světové válce nastavil Německu příliš tvrdé podmínky, a také jako naplnění práva na sebeurčení pro etnické Němce v Československu. Francie a Velká Británie, na jejichž pomoc československá vláda nejvíce spoléhala, se proto snažily s Němci dohodnout a předejít scénáři, který vedl k první světové válce. Tím se ovšem celý pracně budovaný bezpečnostní systém Československa zhroutil a země se ocitla v mezinárodní izolaci. Z Malé dohody zůstalo věrné Rumunsko, zatímco Francie, hlavní spojenec, nutila Prahu k podrobení se Německu a netajila se tím, že vojenskou pomoc nehodlá poskytnout. Pomoc Sovětského svazu byla zase podmíněna postojem Francie. Další státy, v první řadě Polsko, jen čekaly, kdy budou moci získat také něco pro sebe.
Zástupci československé strany (Hubert Masařík a Vojtěch Mastný) nebyli k jednání přizváni. Dohoda „o nás bez nás“ byla podepsána 30. září brzy po půlnoci. Ráno 30. září se v Praze dozvěděli, co bylo rozhodnuto v Mnichově. Od Československa se stanovisko nečekalo, signatáři dohody považovali za jisté, že jejich ujednání přijme. Na Hradě se sešel politický výbor z představitelů stran působící spolu s vládou, jemuž předsedal prezident Beneš. Vyjádřil se obdobně jako za chvíli ministr zahraničí Krofta na zasedání vlády a o stanovisku se dohodli. Krofta podle záznamu řekl: „Teoreticky je možno buď mnichovskou dohodu odmítnout, po čemž by následoval vpád Německa, válka, ve které by s námi nikdo nešel, a napadení Polskem. Je pochybné, zda by za této situace Sověty nám pomoci chtěly a zda by jejich pomoc byla účinná. Anebo jest možno mnichovskou dohodu přijmout a jednáním v komisi snad dosáhnout odvrácení nejhoršího a garantování hranic, které by hned nebyly porušeny.“ Situaci poté charakterizoval „jako alternativu mezi sebevraždou, válkou a přijetí, po němž nás jiní budou udolávat“.
Téhož dne dopoledne zasedla na mimořádném zasedání československá vláda. Jednala ve stavu šoku, obávala se odpovědnosti i neklidu a chtěla znát názor vojenských velitelů. „Cit“ se srážel s „rozumem“, který nakonec převládl. Generálové Krejčí a Husárek už byli na Hradě, připojil se k nim Syrový. Ten po válce vypověděl, že vojenský rozbor podával první: bez pomoci Francie a při nepřátelství Polska považoval válku za bezúspěšnou. Obdobně se podle něho vyslovil Krejčí. Oba však nemluvili nijak vyhraněně, bylo to spíše trpké a obtížně formulované myšlení nahlas. Úsečněji se za ústup postavil Husárek.
Krejčí byl tázán, zda by se Československo mohlo bránit také proti Polsku, které se dlouhou dobu chovalo k Československu konfrontačně a vyvolávalo dojem, že zaútočí, a to nejen na Těšínsku. „Proti samotnému Polsku se uhájíme,“ odpověděl Krejčí, „ale tady jde o soubor tří, Německa, Polska a Maďarska.“ Naděje na úspěch pro osamocené Československo by proto nebyla. Hrozilo totiž nejen napadení Německem, ale i válka s Polskem a Maďarskem: obě tyto země předložily už 21. září své územní požadavky a Poláci začali na hranicích soustřeďovat vojska.
Porada vlády a prezidenta o konečném stanovisku k mnichovským podmínkám trvala jen čtvrthodinu. Beneš neviděl možnost odmítnout: „Kdybychom nepřijali, udělali bychom čestnou válku, ale ztratili bychom samostatnost a národ by byl vyvražděn.“ Vláda se s tímto trpkým závěrem ztotožnila a Mnichovskou dohodu přijala.
V sobotu 1. října 1938 ve 14:00 začalo obsazování pohraničí německou armádou. Téhož dne Československo ustoupilo i polskému ultimátu a odevzdalo Polsku část Těšínska, Oravy, Javoriny a Spiše. 5. října abdikoval prezident Edvard Beneš (22. října odletěl do Velké Británie). V důsledku slovenských snah o získání samostatnosti ustanovila vláda 7. října autonomní vládu Slovenska v čele s Jozefem Tisem. Autonomní vláda vznikla také na Podkarpatské Rusi. Otázka maďarských požadavků byla postoupena arbitrážnímu řízení, které proběhlo 2. listopadu 1938 ve Vídni a na jehož základě byla Maďarsku odstoupena jižní území Slovenska a Podkarpatské Rusi. 30. listopadu 1938 byl novým prezidentem zvolen Emil Hácha, který 1. prosince jmenoval novou vládu v čele s Rudolfem Beranem.
V důsledku mnichovské dohody přišlo Československo o svá historická pohraniční území sousedící s Německem, Polskem a Maďarskem. Německu bylo odevzdáno území o rozloze 28 680 km² s 3 576 719 obyvateli (z toho 738 502 Čechů), Polsku území o rozloze 1 086 km² s 230 282 obyvateli (z toho 134 311 Čechů a Slováků) a Maďarsku 11 830 km² s 992 496 obyvateli (z toho 288 803 Slováků a Čechů).
Mnichovskou kapitulací skončila tzv. První republika a začalo několik měsíců dlouhé období nazývané Druhá republika (od 23. listopadu 1938 zněl oficiální název státu Česko-Slovenská republika, zkráceně Česko-Slovensko). Její existenci ukončila 15. března 1939 německá okupace a vznik Protektorátu Čechy a Morava.
Vláda USA podala návrh na intervenci do soudního řízení mezi Evropskou komisí a X
TOHLE BUDE JEŠTĚ ZAJÍMAVÉ!
Příspěvek od Společnost pro obranu svobody projevu
Vláda USA podala návrh na intervenci do soudního řízení mezi Evropskou komisí a X. Pokud jí Tribunál Soudního dvora EU umožní stát se vedlejším účastníkem řízení, bude moci předkládat právní argumentaci a vystupovat na podporu X proti rozhodnutí Komise.
Americká administrativa podle Bloomberg tvrdí, že Evropská komise se pokusila nepřípustně rozšířit svou regulační pravomoc na americké společnosti, které nejsou přítomny nebo nepůsobí v její jurisdikci.
Podrobnosti ZDE
THOMAS PAUKNER: Obří solární tunel! Solar Global se ohradil! Jak kauza pokračuje?
Filip Turek – Další lidový soud skončil. A realita je zase jiná než rozsudek, který padl předem.
Další lidový soud skončil. A realita je zase jiná než rozsudek, který padl předem.
Po červencové nehodě Filipa Turka se rozjel známý scénář. Ještě než bylo vyšetřování dokončeno, ve veřejném prostoru už mnozí měli jasno. Turek byl viník, měl skončit a jeho další působení bylo zpochybňováno.
Jenže policie teď prověřování uzavřela: trestný čin se nestal. Případ postoupila k projednání možného přestupku obou účastníků nehody. Dozorující státní zástupce proti postupu ani závěru policie nevznesl námitky.
Připomíná to staré lidové soudy: nejdřív rozsudek, potom se teprve čeká na fakta. Filip přitom už v červenci oznámil, že do vyšetření dává k dispozici svou funkci vládního zmocněnce a že počká na závěry policie.
A právě ty teď známe.
Přání těch, kteří doufali, že tahle kauza Turkovi zabrání pokračovat v práci, vyslyšeno nebylo. Jeho prosazování politik zaměřených na konkurenceschopnost českého a evropského průmyslu může pokračovat.
Kolik lidí, kteří nad ním vynesli rozsudek předem, se mu teď omluví?